slibovaná první kapitola jest tu:-))
Ps: a co takhle nějaký ten koment....hmmm...za snahu?*nevinný úsměv*
PPs: není to nic moc, předem upozorňuju
PPPs: Ale pokud to půjde, tak se bavte:-))
PPPPs: Jo a ještě něco, s délkou jsem se taky "nepředala"
PPPPPs: a začněte si zvykat, takhle to tu bude pořád;-))
Grimauldovo náměstí 12; zdánlivě obyčejný cihlový dům, který již po celá staletí střežil tajemství jedné rodiny. Tajemství plné kouzel a magie.
Blackovi, jak se tahle pro někoho možná prapodivná "rodinka", jmenovala, totiž patřili k jednomu z nejstarších a nejváženějších kouzelnických rodů. Její členové si zakládali na čisté krvi a veřejně vystupovali proti komukoliv, kdo měl cokoliv byť jen vzdáleně společného s mudly.
Považovali se za rasu nadřazenější , vznešenější a na každého s nižším postavením než bylo to jejich se dívali svrchu . Ku příkladu být domácím skřítkem v jejich rodině nebylo věru žádné terno. Od rána do večera jste se nezastavili, věčně jste slýchali urážky na svou adresu a když měl náhodou někdo z vašich pánů špatnou náadu, vylil si svůj vztek na vás.
Ani služebná, kterou si občas najímali (samozřejmě byla čarodějka) to s nimi neměla lehké; denně plnila jejich přehnané požadavky a nesměla při tom říct ani bé, nechtěla-li přijít o místo.
Ovšem tohle všechno by vám možná připadalo jako procházka růžovou zahradou, kdybyste se byť jen na jediný den ocitli v kůži Siriuse Blacka; nenáviděného nevděčného spratka, jak mu s oblibou říkala jeho matka.
Dost velkou konkurencí Siriusovi, co se utrpení mezi Blacky týče, byl o rok mladší bratr, Regulus Black. Jeho ovšem, narozdíl od Siriuse, matka milovala. Byl jejím vzorným synem, pýchou rodiny. Vkládala do něj velké naděje a plánovala mu budoucnost, aniž by se ho zeptala, zda s tím souhlasí. Ani nemusela. Jeho souhlas byl samozřejmostí, nechtěl-li získat stejné postavení jako Sirius a to Regulus opravdu nechtěl, a při tom chtěl.
Viděl, jak je na tom Sirius, jenž se neustále vzpouzel vůli své matky, jak na něj všichni pohlíželi; s odporem, jako na nějakou špínu, na otravný hmyz, který je třeba zahubit. Copak by on sám dokázal tohle snést? Dokázal by bojovat sám proti všem, předem prohranou bitvu?
Nedokázal.
Od malička pokorně plnil vše, co si matka přála; žil mezi lidmi, k nimž se každým dnem prohlubovala jeho nenávist, přetvařoval se a své skutečné pocity skrýval za chladnou nepřístupnou maskou. Po nocích hleděl ze svého okna a přál si být kýmkoliv jiným. Přál si moct utéct z téhle zlaté klece, přál si být jako každý jiný, přál si být obyčejný nebo mít alespoň dostatek odvahy a vůle vzepřít se, jenže neměl.
Když přišel Siriusovi dopis z Bradavic, nikdo o tom nemluvil, vždyť to bylo samozřemé. Stejně tak bylo samozřejmé , že půjde do Zmijozelu, a proto všechny nemile překvapila zpráva, jež dorazila do Blackovic domku den po slavnostním zařazování. Sirius se dostal do Nebelvíru. Regulus nikdy nezapomněl, jak matka tehdy vyváděla. Nikdo se nesměl pomalu ani nadechnout, když nechtěla, jinak ho okamžitě ztrestala Cruciatem.
A od toho dne, čím víc Sirius porušoval pravidla, tím víc lpěla na Regulovi. Když jeho bratr něco provedl, nikdy ho neminula přednáška, při čemž si musel vyslechnout věty typu: " Koukni se na svého bratra, měl bys mu být příkladem a místo toho se za tebe musí stydět. On a my všichni s ním! Jen se na sebe podívej, nejsi nic, nemáš nic, jen tu svou nevymáchanou držku! Ale však já tě zkrotím, neboj se...!"
Při takových příležitostech si většinou Sirius zastrčil ruce hluboko do kapes a nasadil ten nejlhostejnější výraz, jaký svedl, čímž matku samozřejmě ještě víc vytočil a jejich hádka většinou skončila Cruciatem.
Možná proto, kvůli tomu neustálemu předhazování, jak je Regulus lepší a poslušnější syn než Sirius, mezi sebou bratři neměli příliš vřelé vztahy. Regulus byl ale jiného názoru. Živě si totiž pamatoval, to sobotní odpoledne, když mu bylo čerstvých jedenáct, právě den před tím, než obdržel svůj dopis. Tehdy opět došlo k roztržce mezi Siriusem a paní Blackovou.
Regulus se tehdy pokusil svého bratra chabě zastat, jelikož nedokázal snést pohled na Siriuse mmučeného jednou ze zakázaných kleteb.
"Už dost..." hlesl tiše, matka ho uslyšela a na chvíli přesunula svou pozornost k němu.
"Cože?" podívala se na něj přísně. Regulus naprázdno polkl a sklopil oči ke svým vyleštěným černým botám, pak však střelil pohledem po Siriusovi, který se tvářil tak překvapeně, že zapomněl na veškerou nenávist, jíž pociťoval vůči své matce a jen na Reguluse civěl.
A z nějakého neznámého důvodu právě tenhle překvapený pohled dodal Regulovi odvahy, takže zvedl oči od svých bot a bázlivě koukl na matku.
" Matko, nechte ho prosím." vysoukal ze sebe roztřeseným hlasem. Připadalo mu, že se pod jakýmsi neviditelným tlakem matčina pohledu zmenšuje.
" Ty prosíš za život toho hlupáka? Toho nevděčnýho spratka?!!" vyštěkla na něj. Regulus poplašeně ucouvl a s narůstajícím zděšením pozoroval, jak na něj matka namířila svou hůlku.
" Řekni to ještě jednou!" prskla, hůlku namířenou na chlapcův hrudník. Regulus se roztřásl a párkrát naprázdno otevřel pusu, nevyšla zněj však ani hláska. Paní Blacková sklonila svou hůlku a s výtězoslavným hlasem prohlásila:
"Tak je to správné a teď padej! Než tě taky ztrestám!"
Regulus střelil zoufalým pohledem po Siriusovi, chtěl ještě něco říct, ale stále byl oněmělý strachem a tak namísto, slov, jen němě příkývl a pelášil do svého pokoje. Překvapen tím, co právě udělal, se svalil na postel a zahleděl se na honosný lustr, co mu visel nad hlavou.
On se zastal Siriuse! Dokázal to! Na pár hodin měl pocit, jakože může létat. Cítil se tak šťastný, odvážný, jako by se Siriusovi vyrovnal. V koutku duše, ale věděl, že už to hodně dlouho neudělá, podvědomě to cítil, jenže si to nepřipouštěl. Proč taky? Bylo mu teprve jedenáct a on se jí postavil, dalo by se říct!
Přešťastně vykukoval z okna a všechno mu najednou přišlo krásné; pochmurné stíny, jež vrhaly statné stromy z protější aleje po svém okolí, dokonce i ta hustá, neústupná mlha, pro Anglii tak typická, měla své kouzlo.
Tak krásný den ho potkal, konečně nějaké pozitivum ve vší té pochmurnosti a jednotvárnosti. Nechtěl, aby někdy skončil a z toho důvodu ani nešel spát. Potajmu si četl knížky a bylo mu úplně jedno, že jsou všechny plné černé magie, což byla další specialitka Blackových.
Uběhlo pár hodin a ručička Regulusových náramkových hodinek se přiblížila půlnoci, když kdosi zaklepal na dveře a vešel. V tu ránu mladého Blacka jako když zmrazí, pln obav koho asi uvidí se pomalu otočil.
Co když to byla jeho matka? Třeba si s ním přišla vyřídit účty, ale na druhou stranu, teď? Vždyť byla skoro půlnoc a paní Blacková byla pověstná svou brzskou večerkou. Ale jestli ji porušila jen kvůli Regulusově případném potrestání, muselo to s ním být opravdu zlé.
Ovšem při pohledu na svého vyrušitele spadl Regulovi kámen ze srdce, tak těžký, že jeho dopad musel snad vzbudit celý dům; a nahradilo jej překvapení.
Na prahu totiž nejistě postával Sirius a očividně se necítil tak sebejistý jako obvykle.
" Nestůj tam tak, ještě tě někdo uvidí." vypravil ze sebe Regulus. Sirius mlčky přikývl a opatrně za sebou zaklapl dveře.
" Páni..." protáhl po chvíli ticha ve snaze prolomit to trapné ticho, jež nastalo po jeho příchodu.
"matinka na tobě jak tak koukám nešetřila." ušklíbl se hořce, v jeho hlase byl však jasně slyšet podtón nejistoty.
" To ne." přikývl Regulus. Vstal ze své postele a vykoukl z okna. Byl jasná noc; na nebi blikotaly hvězdy a vzduchem se k němu nesla příjemná vůně čerstvě posekané trávy.
" Proč vlastně ještě nespíš?" zeptal se s pohledem upřeným na Měsíc v úplňku.
" A proč ty?" opáčil Sirius. Zdálo se, že nejistota hu už opustila.
"Nechce se mi spát." zalhal Regulus. Popravdě se však cítil celkem dost unavený.
"To je vidět." uchechtl se Sirius, pak ale zvážněl. " Vlastně jsem...." odkašlal si a zhluboka se nadechl.
"...chtěl poděkovat." vypadlo z něj nakonec. Regulus se na svého bratra překvapeně podíval.
"Cože?" zeptal se přihlouple.
" Chtěl jsem ti poděkovat." zopakoval neochotně Sirius. " Že ses mě před ní "( odpor v jeho hlase se nedal přeslechnout )" zastal."
Zarazil se, ale když Regulus nic neříkal, pokračoval.
" Napadlo mě, že.." nervózně si odkašlal. " že bychom, víš...že bychom se mohli...proti ní spojit, protože kdybychom drželi při sobě, neměla by šanci jakkoliv s námi manipulovat. Byli bychom silnější a ona to ví! Proto tě mám neustále na talíři jako vzorného bezchybného synáčka, snaží se nás poštvat proti sobě, ale...kdybychom drželi spolu, neměla by šanci. Slibuju, že na tebe dám pozor." a při těch slovech k Regulovi natáhl ruku, pln neskrývané naděje.
" Já...já..." blekotal Regulus, jelikož nevěděl, co na to říct. Nadšení v Siriusových očích pohaslo, naděje zmizela.
"Chápu." přikývl klidně a otočil se k odchodu. "Měl jsem tušit, že jsi pořád jenom obyčejný srab." a byl pryč.
Regulus se za ním ještě dlouhou chvíli díval, než si zkroušeně vlezl do postele. Ten báječný den mu najednou připadal tím nejhorším, jaký kdy zažil.
Angela |
Nádherný.....už se moc těším na pokračování=)